Výživné vůči rodičům

[Eliot]

Dobrý den
Obracím se na Vás s prosbou o radu. Moje matka je již 14 let v plném invalidním důchodu, trpí roztroušenou sklerózou.
V letošním roce jí přiznali další sociální dávky a její čistý měsíční příjem nyní 12 000,-Kč. Můj problém tkví v tom, že jsem asi před třemi měsíci zjistil, že si vzala několik úvěrů a není schopná je splácet. Dluží rovněž na nájemném, včera jí odpojili elektriku, dluží telefonním společnostem. Obálky s výzvami ignorovala a až do nedávné doby úspěšně tajila. Zrušil jsem si životní pojistku a alespoň částečně jí pomohl částkou 10000 Kč. Obávám se , že to nemělo valného významu, protože její dluhy dosahují pravděpodobně několinásobné výše této sumy. Vzhledem k tomu, že mám tři nezletilé děti a manželku na mateřské dovolené, nejsem bohužel v situaci, kdy bych jí mohl z jejích finančních problémů pomoci.
Mám obavu, aby její dluhy nějakým způsobem nepřešli na mně, je možné, aby dlužníci požadovali své pohledávky po mně jako po jejím synovi? Ći pokud jí obstavý příjem,vznikneme mi vůči ní vyživovací povinnost? Velmi Vám děkuji za Váš čas a odpověď Svěcený J.

[Poradce]

Mám obavu, aby její dluhy nějakým způsobem nepřešli na mně, je možné, aby dlužníci požadovali své pohledávky po mně jako po jejím synovi? Ći pokud jí obstavý příjem,vznikneme mi vůči ní vyživovací povinnost? Velmi Vám děkuji za Váš čas a odpověď Svěcený J.

Vy a vaše matka jste dvě zcela odlišné osoby, takže ani její dluhy nemají s vámi nic společného. Věřitelé vaší matky se tedy nemohou chtít uspokojit na vás. Je skutečně možné, že pokud se vaše matka dostane do situace, že nebude schopna pokrýt své běžné přiměřené životní náklady, vznikne vám vůči ní vyživovací povinnost. Pokud se nedohodnete na tom, v jakém rozsahu ji budete podporovat, mohla by se výživného domáhat i u soudu. Ten by ale určitě přihlédl i k tomu, že se do této situace dostala vlastní vinou.

[krakonosov]

Zajímalo by mě prosím, zda je možné soudní cestou vymáhat po zletilém potomkovi, aby splnil vůči svému rodiči vyživovací povinnost.

Díky a zdravím

Pavel

[Poradce]

Zajímalo by mě prosím, zda je možné soudní cestou vymáhat po zletilém potomkovi, aby splnil vůči svému rodiči vyživovací povinnost.

Díky a zdravím

Pavel

Ano, je to možné.

[ivy]

Dobrý den, v zákoně o rodině je uvedeno, že děti, které jsou schopny se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují. S tím nemám problém. Rodiče se starají o děti, než se osamostatní, ke konci života by se zase děti měly starat o své rodiče. Jak je tomu v případě, že rodič je od svých 47 let nezaměstnaný, alkoholik (dle lékařských záznamů) kvůli tomu ztratil práci a již nebyl schopen si zajistit novou, má za přítele několikrát odsouzeného člověka za násilné trestné činy, který nepracuje, jeho byt je jedno velké skladiště? Má se za to, že žije v rozporu s dobrými mravy? Starala jsem se přes 10 let, platila dluhy, navštěvovala úřady, aby dostával různé příspěvky od státu, přesvědčovala, aby řešil svůj zdravotní stav. "Odměnou" mi bylo neustále zhoršování vztahů mezi námi. Několikrát jsem navštívila i psychologickou poradnu a psychiatra. U obou specialistů jsem se dozvěděla, že pokud osoba žije výše uvedeným způsobem, nemám vůči ní žádné povinnosti, naopak, že se mám přestat starat, protože se její chování bude zhoršovat. Ale pokud řeším nějaký problém na úřadě, je mi vždy odpovězeno, že jako dítě mám povinnost se starat. Kde je pravda?

[Poradce]

Dobrý den, v zákoně o rodině je uvedeno, že děti, které jsou schopny se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují. S tím nemám problém. Rodiče se starají o děti, než se osamostatní, ke konci života by se zase děti měly starat o své rodiče. Jak je tomu v případě, že rodič je od svých 47 let nezaměstnaný, alkoholik (dle lékařských záznamů) kvůli tomu ztratil práci a již nebyl schopen si zajistit novou, má za přítele několikrát odsouzeného člověka za násilné trestné činy, který nepracuje, jeho byt je jedno velké skladiště? Má se za to, že žije v rozporu s dobrými mravy? Starala jsem se přes 10 let, platila dluhy, navštěvovala úřady, aby dostával různé příspěvky od státu, přesvědčovala, aby řešil svůj zdravotní stav. "Odměnou" mi bylo neustále zhoršování vztahů mezi námi. Několikrát jsem navštívila i psychologickou poradnu a psychiatra. U obou specialistů jsem se dozvěděla, že pokud osoba žije výše uvedeným způsobem, nemám vůči ní žádné povinnosti, naopak, že se mám přestat starat, protože se její chování bude zhoršovat. Ale pokud řeším nějaký problém na úřadě, je mi vždy odpovězeno, že jako dítě mám povinnost se starat. Kde je pravda?

Podle zákona děti, které jsou schopny se samy živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují. Z toho vyplývá, že pokud si rodič není schopen zajistit prostředky obživy sám, musí se o něj postarat jeho děti, pokud tyto jsou schopny postarat se i samy o sebe. Vím, že je to těžké, ale tak to prostě je. Když prostě otce opustíte a přestanete se o něj starat, nemůže vás k tomu žádný úřad donutit, ale otec sám vás může žalovat o výživné. Pokud to neudělá, nemůže to za něj udělat nikdo jiný. Soud výživné nepřizná, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Pokud by výživné bylo utraceno za cokoliv jiného, než za věci nutné k obživě (jídlo, oblečení, náklady na bydlení), bylo by to v rozporu s dobrými mravy, zejména např. pokud by se jednalo o utrácení za alkohol, hrací automaty apod.

[Hambálková]

Dobrý den,
Mám takový problém. Moje matka si v průběhu let nadělala spoustu dluhů svým neuváženým chováním, neustále nechodí do práce a nechává si psát od své psychiatričky neschopenky i třeba na půl roku, které si dále prodlužuje. Není možné s ní vycházet ani ji nijak pomoci. O to jsme se s bratrem několik let snažili. Měla jsem s ní soucit a snahu pomoct ji, aby se dala dohromady a začala svoji situaci nějak řešit a to i přes to, že mne v 15-ti letech vyhodila z domu a do péče si mě musel vzít otec. U soudu o mě úmyslně lhala a snažila se mě poškodit a vylíčit jako problémové dítě. Dokonce si vymyslela, že fetuji. I přesto jsem se snažila s ní nějakým způsobem udržovat alespoň drobný kontakt. Ovšem při studiu na VŠ se její stav psychický i dluhový zhoršil a ani poslední rok mé školy mi nezasílala výživné, které bylo stanovené soudem. Protože to je osoba, co mě porodila, nechtěla jsem to hnát přes soud a výživné po ni nevyžadovala. Ale teď mám strach o to, že pokud to půjde dál stylem a tempem, jakým to jde dosud, tak nebude schopná splácet své dluhy a s bratrem se bojíme, aby je pak nevymáhali po nás a nakonec nemuseli matku vyživovat. Což se mi příčí, protože když někdo pije denně, kouří, do práce nechodí (a ani nechce, raději si nechá napsat neschopenky, které stále prodlužuje), v 15-ti letech mě vyhodí z domu, neplatí alimenty, nadále si půjčuje od finančních institucí, tak si myslím, že si za svůj stav může sám a nikdo ani jeho děti by neměli trpět za jeho nezodpovědnost. Prosím Vás tedy o radu, jak mám postupovat, aby mi jednou nezazvonil exekutor u domu a nevymáhali její dluhy po mě a jestli v tomto případě mám nějakou šanci na to, abych nemusela mít k této osobě vyživovací povinnost. Moc děkuji za odpověď. Hambálková Monika

[Poradce]

Dobrý den,
Mám takový problém. Moje matka si v průběhu let nadělala spoustu dluhů svým neuváženým chováním, neustále nechodí do práce a nechává si psát od své psychiatričky neschopenky i třeba na půl roku, které si dále prodlužuje. Není možné s ní vycházet ani ji nijak pomoci. O to jsme se s bratrem několik let snažili. Měla jsem s ní soucit a snahu pomoct ji, aby se dala dohromady a začala svoji situaci nějak řešit a to i přes to, že mne v 15-ti letech vyhodila z domu a do péče si mě musel vzít otec. U soudu o mě úmyslně lhala a snažila se mě poškodit a vylíčit jako problémové dítě. Dokonce si vymyslela, že fetuji. I přesto jsem se snažila s ní nějakým způsobem udržovat alespoň drobný kontakt. Ovšem při studiu na VŠ se její stav psychický i dluhový zhoršil a ani poslední rok mé školy mi nezasílala výživné, které bylo stanovené soudem. Protože to je osoba, co mě porodila, nechtěla jsem to hnát přes soud a výživné po ni nevyžadovala. Ale teď mám strach o to, že pokud to půjde dál stylem a tempem, jakým to jde dosud, tak nebude schopná splácet své dluhy a s bratrem se bojíme, aby je pak nevymáhali po nás a nakonec nemuseli matku vyživovat. Což se mi příčí, protože když někdo pije denně, kouří, do práce nechodí (a ani nechce, raději si nechá napsat neschopenky, které stále prodlužuje), v 15-ti letech mě vyhodí z domu, neplatí alimenty, nadále si půjčuje od finančních institucí, tak si myslím, že si za svůj stav může sám a nikdo ani jeho děti by neměli trpět za jeho nezodpovědnost. Prosím Vás tedy o radu, jak mám postupovat, aby mi jednou nezazvonil exekutor u domu a nevymáhali její dluhy po mě a jestli v tomto případě mám nějakou šanci na to, abych nemusela mít k této osobě vyživovací povinnost. Moc děkuji za odpověď. Hambálková Monika

Vyživovací povinnost rodičů a dětí je vzájemná. Ve většině případů se samozřejmě hovoří o povinnosti rodičů živit děti, ale platí to i opačně. Pokud je to třeba musejí děti živit své rodiče. Vaše obava tedy má reálný základ. Na podobné situace, které popisujete vy, ale pamatuje zákon o rodině, který v § 96 odst. 2 říká, že výživné nelze přiznat, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Pokud by tedy bylo prokázáno, že vaše matka úmyslně neplnila své povinnosti vůči vám a i jinak se vůči vám chovala nemravně, mohlo by to být důvodem k nepřiznání výživného právě s odkazem na rozpor s dobrými mravy. V případném sporu ale bude na vás, abyste prokázala (jakkoliv - svědky, listinami či jinak), že matka se v minulosti nemravně chovala vůči vám. Pokud jde o matčiny dluhy, tak ty jsou výlučně jen její a nikdo nemůže jejich uhrazení požadovat po vás, pokud tedy nejste ručitelem, což nepředpokládám.