solitary píše:Dobrý den, prošla jsem si odpovědi a přezto bych se ráda zeptala také. Manžel je rozvedený a platí výživné na sedmnáctiletou dceru, která studuje na střední škole. Kontakty jsou mezi nimy nulové, její matka naopak vše "sabotuje" a dceru vychovává k nenávisti k otci. Jakákoliv dobrovolná domluva tudíž nepřipadá v úvahu. Příští rok dceři bude osmnáct a uvažujeme o tom že budeme platit výživné přímo k jejím rukám a už né k rukám její matky. Výživné je však placeno exekučně ze mzdy již několik let (na návrh matky nezletilé) a tudíž nemůže účetní jen tak změnit platby. Je tedy potřeba podat žádost o změnu placení exekuční oddělení na Okresním soudu, který věc spravuje? A co když dcera nebude souhlasit se změnou a bude chtít peníze posílat stále na matky účet? Musí s tím otec souhlasit?
Druhá otázka je spíše polemikou, kdy se chci zeptat, zda je normální že soud při žádosti matkou nezletilé o zvýšení výživného neposuzuje to že otec platí hypotéku, že máme malou dceru (jeho druhá vyživovací povinnost), bere jako jeden z důvodů potřeby zvýšit výživné protože matka nezletilé má nové dítě s jiným partnerem? neposuzuje snahu opět navázat kontakt naší rodiny s dcerou a stále to bere jako přitěžkávající okolnosti že se s dcerou nestýká a nad rámec výživného jinak nepřispívá, že na dotazy exekučního oddělení zda platíme výživné - například při změně zaměstnání - zamlčuje platby a teprve po čase je přizná? Měl by soud posuzovat i chování a přístup? Je přece nemorální neustále posuzovat jen jednu stranu...(prosím tedy o Váš názor)
Děkuji
Od 18 let se výživné platí přímo dítěti. Pokud účetní v zaměstnání nezmění platební místo sama, může se manžel obrátit na exekuční soud a ten dá zaměstanvateli pokyn ke změně. Pokud si ovšem dcera sama zvolí, že chce posílat peníze na účet její matky, tak s tím nic nenaděláte. Pokud jde o vaši polemiku, tak já mohu jen stručně zopakovat, že soud by měl posuzovat všechny okolnosti, které vypovídají o potřebách dítěte a možnostech rodiče. To, že otci vznikne další vyživovací povinnost se bez problémů zohledňuje, protože pokud by se k tomu nepřihlíželo, tak druhé dítě by vlastně bylo kráceno ve prospěch toho prvního. Pokud jde o hypotéku, tak soud bude zkoumat, zda to bylo nutné vzít si hypotéku (je rozdíl, jestli jste byli nuceni si vzít hypotéku proto, že bydlíte v městském bytě a město byty prodává, takže vám nic jiného nezbývá, a je něco jiného, pokud si vezmete hypotéku na to, abyste si mohli postavit vilu s bazénem). Pokud jde o mezilidské vztahy, tak u nezletilých dětí v podstatě nehrají vůbec žádnou roli, u zletilého dítěte už by ale soud mohl zkoumat, zda se dítě vůči otci chová v souladu s dobrými mravy.
