. Dohodli jsme se na alimentech ve výši 10000 měsíčně a o tom, že otec se vzhledem k věku dcery může s dcerou stýkat kdykoliv po jejich vzájemné dohodě. Dceři bude za pár měsíců 18 let. Dle našeho mínění byla naše dohoda v maximální prospěch téměř dospělé dcery a víceméně jsme vše považovali za formalitu vzhledem k věku dcery. Mysleli jsme si, že se takto vyhneme zásahům do našeho soukromí, že nebudeme muset snášet vlezlé návštěvy sociálních
pracovnic apod. Šeredně jsme se zmýlili. Celá možnost dohody je jen optickým klamem v našem právním řádě. Vyšší soudní úřednice v Chebu mě několikrát zatěžovala nesmyslnými písemnými dotazy. Její první dotaz zněl, zda otec dcery souhlasil s tím, abychom s dcerou u něj v průběhu manželství bydleli. Písemně jsem dotyčné odpověděla, že pochopitelně ano, a že její dotaz je absurdní. Ptát se, zda otec dítěte a manžel souhlasil s tím, abychom v době manželství bydleli v našem společném bytě, kde jsme měly obě trvalé bydliště, považuji za projev nižší inteligence. I přesto jsem odpověď písemně zaslala i s tím, že náš rozvod probíhá nespornou cestou, a že máme uzavřenou dohodu, kterou pouze chceme schválit opatrovnickým soudem. Doufali jsme, že již bude klid a bude nařízeno jednání u opatrovnického soudu. OMYL!!!. Přibližně za 14 dní mi přišel další dopis od soudu, od vyšší soudní úřednice s tím, že jsem podala návrh na úpravu výchovy a výživy a abych jí obratem zaslala od zaměstnavatele potvrzení o mých příjmech, totéž přišlo manželovi. Telefonicky jsem dotyčnou vyšší soudní úřednici kontaktovala, sdělila jsem jí, že je na omylu, že jsem podávala návrh na schválení dohody, kde máme vše již mezi sebou určené, tudíž není nutné prokazovat výši příjmů ani u mě ani u manžela, a že částku 10000 měsíčně považuji za více než dostačující. Vyšší soudní úřednice mi sdělila, že je lhostejné, zda jde o schválení dohody či o návrh na úpravu výchovy a výživného, že postupuje vždy stejně a vše prověřuje. Včera mi bez ohlášení, zcela nečekaně vtrhly do domu dvě sociální pracovnice, sdělily mi, že jednají na žádost soudu , prolezly dům mého přítele, u kterého s dcerou bydlíme, pochopitelně se souhlasem a vědomím mého dosud manžela a otce dcery. Zajímaly je i takové věci, kdo je majitelem domu, kde pracuje můj přítel, jak se jmenuje, na jakou střední školu přestoupila má téměř zletilá dcera, kolik je v domě toalet koupelen. Pracovnice sociální péče dokonce chtěly hovořit s mou dcerou a vyptat se na to, jak si rozumí s mým přítelem. Toto považuji za hrubé zásahy do soukromí občana ČR, jednání vyšší soudní úřednice, která tahá za nitky je dle mého mínění naopak v rozporu se zájmy mé dcery, ta odmítla rozhovor s pracovnicemi sociální péče, které považovala za dvě nevychované a vlezlé husy. Otec dcery je velmi znechucen celým postupem opatrovnického soudu , pochopili jsme oba, že jakékoliv dohody u civilních soudů, jsou v ČR vlastně k ničemu. Soukromí občanů a jejich rozhodnutí stejně nejsou respektována. Příští týden máme nařízené jednání, doufám, že iniciativní vyšší soudní úřednici spatřím konečně na vlastní oči.
))).Ráda bych se infomovala na to, zda jsem povinna vpustit pacovnice sociální péče do domu mého přítele, který si to pochopitelně také nepřeje, zda mají yto pracovnice oprávnění k tomu, aby shromažďovaly informace o mém příteli, který není účastníkem řízení a zda je má dcera povinná jim odpovídat v případě, že si rozhovor s nimi nepřeje. Děkuji za odpověď.