Výživné - délka soudního řízení

[Pavlína]

Chtěla bych tady tak trochu zahájit diskuzi o tom, jaké máte zkušenosti se soudy, když se rozhoduje o výživném. Nedávno jsem u jednoho pražského soudu již potřetí (s bývalým manželem jsme rozvedeni už 14 let) absolvovala řízení o zvýšení výživného pro svou šestnáctiletou dceru. Nakonec jsem sice byla úspěšná, ale všechno to strašně dlouho trvalo. První jednání bylo nařízeno skoro sedm měsíců po podání mého návrhu. Když jsem přišla k jednání, tak soudkyně řekla, že se jednání konat nemůže, protože bývalý manžel si obsílku nevyzvedl a údajně podle pošty na udané adrese nebydlí. To ale není pravda, vím, ž tam bydlí, tak jsem to té soudkyni řekla ale ona tvrdila, že stejně musí nařídit nové jednání. To bylo za dalších šest týdnů. Bývalý manžel už si zásilku převzal, ale stejně nepřišel. Soudkyně mě vyslechla a přečetla nějaké zprávy a ptala se, jestli chceme ještě nějaké důkazy a ta paní ze sociálky, že prý by měl být vyslechnut i můj bývalý manžel. Soudkyně s tím naštěstí nesouhlasila a vyhlásila rozsudek. Jenže další dva měsíce trvalo, než mi rozsudek přišel písemně. Manžel se samozřejmě odvolal a trvalo třičtvrtě roku, než bylo rozhodnuto o odvolání. Suma sumárum trvalo celé řízení 19 měsíců. Myslím si, že to je skutečně hodně a že by se s tím něco mělo dělat. Nevím, jestli jsou na soudech neschopní nebo líní nebo toho mají moc, ale mě zajímá, z čeho mám živit dceru a ne problémy soudů. Máte někdo podobné zkušenosti nebo jsem tu smůlu měla jenom já?

[catorade]

Rád se připojím k této diskuzi, neboť sám mám podobnou zkušenost, ikdyž tedy moje žádost ohledně zahájení řízení týkajícího se zvýšení výživného trvá jen od loňského června (v lednu 2008 si soud zatím vyžádal doklady týkající se výše příjmů povinné a oprávněného).

Nechci nikoho omlouvat, ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že je potřeba si uvědomit, že práce soudců v českých podmínkách je z hlediska časového a kvantitativního náročná, ale bohužel neefektivní. Podle mě se v naší republice někdy celkem chybně navyšují třeba počty soudců namísto získávání kvalitního administrativního aparátu, který by za soudce většinu administrativních činností vykonal. Samotný soudce by pak měl více času na vlastní rozhodovací činnost namísto stávající činnosti administrativní, která zabírá více než polovinu jeho pracovní činnosti. Samotní soudci určitě nejsou rádi, když se proces vleče, ale bohužel vždy jedna strana sporu, třeba odpůrce v civilním řízení, mají zájem na tom, aby se proces vlekl a pokud jim to zákonodárce (špatná legislativa, zákony) umožní je to špatné (jako příklad vemte třeba kolik zákonných obstrukcí může schopný advokát učinit, pokud nechce, aby se jeho klient dostavil k soudu).

Jo prostě byrokracie vládne světem a věřte že to není jen u soudu.

[levo]

chci se přidat se zkušeností u soudu. žádali jsme o změnu výchovného prostředí (od matky k otci),na radu soc.pracovnice jsme současně požádali o přenesení působnosti z Prahy na Prahu-východ podle trvalého bydliště nezletilé - z důvodu urychlení soudního procesu.i tak to trvalo dost dlouho.Praha nám dala vyrozumění po 2měsících a soud byl po 7měsících od podání žádosti. Nejhorší na tom bylo i to, že soudce nechtěl slyšet všechny zkutečnosti, ale jen to co chtěl on - aniž by to bylo podle pravdy... nejhorší na tom všem je to, že bohužel nikde nemáte odvolání

[novakp]

S dlouhotrvající mašinérií se setká téměř každý kdo je nucen jít k soudu. Já bez dva roky uháněl otce placením výživného. Exekuce byla nařízena poměrně rychle, tedy pokud člověk naivně nečeká, že to bude do druhého dne hotové. Háček byl v neustálých změnách zaměstnavatele a dvou změnách bydliště, které se jaksi neráčil soudu sdělit. Ve výsledku člověk strávil ty dva roky podáváním žádostí o zjištění zaměstnavatele a bydliště a dotáhnout věci do nabytí právní moci se podařilo i díky dobré vůli pracovnic soudu, které udělaly i věci nad rámec svých povinností, resp. informace sháněly kde se dalo a celkově se snažily pomoci. Také se opravdu vyplatí si zajít pro radu za právníkem, hlavně zezačátku, když v tom člověk ještě neumí chodit, u nás si řekne za 10-15 svého času 50-100 Kč, což se ve výsledku bohatě vrátí. Po takových zážitcích se člověk dívá jinak na výkřiky do tmy o českých soudech v médiích. Ono je to spíš o systému, když soudy ztrácejí čas vyřizováním neustálých žalob politiků, protože se jim nelíbí článek v novinách.

[lenousek]

někdy je to strašně dlouhé