Maják píše:
A nyní můj dotaz...chtěla bych vědět, na čí straně je pravda. Manžel se domnívá, že jeho vyživovací povinnost by neměla být odbnovena, když jeho dcera během dvouleté praxe v řádném zaměstnaneckém poměru potvrdila, že je schopna se sama živit a další její planované vzdělání s jejím povoláním nesouvisí...dcera se naopak cítí velmi ukřivděná, stále otci tvrdí, že má na obnovení výživného, co se týká zákona, právo. Zaslala jsem stejný dotaz na společnost Aperio, kde mi odpověděli, že v tomto případě zletilá dcera zcela jednoznačně prokázala, že je schopna sama se živit a že jí obnovení výživného nepřináleží. Dcera tomu ale nevěří a manželovi tvrdí, že na výživné právo má.
Mohl prosím vás někdo přispět se svou zkušeností? Velmi mě tato situace trápí. Vztah manžela a dcery byl dosud bezproblémový, ale dcera se teď cítí velmi ukřivděná a manžel je zoufalý z toho, že není v jeho fin. možnostech dceru na denním studiu financovat. Děsím se toho, že by mohlo dojít k soudním tahanicím, kdyby si oba dva postavili hlavu.
Skutečně není důvod k obnovení vyživovací povinnosti, protože dcera je schopna sama se živit, což prokázala. Pokud jí současná práce nevyhovuje a chce si změnit kvalifikaci, musí tak učinit na své vlastní náklady. Teď si vzpoměla dva roky po škole, ale vemte si, že by si mohla toto vymyslet i deset let po škole - pak by taky mohla chtít platit výživné - to je přeci absurdní. Otázka vztahů mezi otcem a dcerou je věc jiná, to nemá s právem nic společného a musejí si to vyřešit sami mezi sebou.
