k-hanka píše:Prosím, ještě jednou. Omlouvám se, nejsem z nejbystřejších.
Tedy : Nejde o manžele.
Svobodné ženě se narodilo dítě, ale otce po narození dítěte neuvedla.
Muž, její nový přítel , si pak „nechal napsat dítě na sebe“ -
(oba vědí,že on biologickým otcem není.To se snad dá takhle udělat?, nebo je to tak nějak podvod?)
- tj. řečí zákona : oba souhlasným prohlášením nechali určit otcovství.
Oba si to po dvou měsících rozmysleli (jsou to paka,ale tak to prostě je) a
nyní(lhůtu stíhají) oba , každý za sebe,podali žalobu o popření otcovství.
On prohlásil, že není otcem dítěte, ona prohlásila, že on není otcem dítěte.
Otázka:
Když žena sama popře otcovství tohoto muže, není toto už splnění té podmínky "vyloučení otcovství" pro muže (v 1.odstavci § 61 zákona o rodině : Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte ).
Chápu odpověď dobře?: že tenhle názor není správný a vždy(krom Vámi popsaného případu) je třeba dokazovat skutečné otcovství resp. jeho neexistenci zkouškou DNA?
Děkuji za trpělivost
D
Sama správně citujete zákon o rodině - otcovství lze popřít, je-li vyloučeno, že daný muž je otcem. Tím, že oba (muž i žena) prohlásí, že muž není otcem, není jeho otcovství vyloučeno. Vyloučit se otcovství musí prokazatelným způsobem, to že zákonní rodiče prohlásí, že muž otcem není, ještě jeho otcovství spolehlivě nevylučuje. Takoví lidé nejsou dostatečně důvěryhodní. O tom svědčí už jen fakt, že že dva měsíce předtím, tvrdili opak - jak jim tedy soud má věřit, když každé dva měsíce tvrdí něco jiného. Účelem zákona o rodině není dávat lidem možnost rozhodovat o svém otcovství (rodičovství) jak se jim zlíbí - účelem je zajistit stabilní právní prostředí pro dítě. Není v zájmu dítěte, aby jeho matka podle toho, s kým zrovna chodí, označovala každého půl roku nového otce dítěte.