Zdravím. Mám následující problém:
Cca před pěti lety jsem byl chvíli s jednou holkou. Měli jsme techtle mechtle po delší dobu a to spíše jen nárazově. Pak to začalo být intenzivnější a viděl jsem z její strany zájem, který bych já nemohl opětovat, protože jsem začal zjišťovat, že to není holka, se kterou bych chtěl strávit život, tak jsem to utnul, abych jí zbytečně neubližoval. Od té doby jsem se s ní jen jednou a to když jsem ji vzal autem ke společnému kamarádovi na grilování. Večer mi pak řekla, že mi chce něco říci, ale to jsem nebral na vědomí, protože můj zájem už skončil.
Pak mi od ní přišla SMS, že se jí narodil kluk, má takové a takové míry a jmenuje se po mně. Posléze jsem z ní dostal, že je to prý moje. Abych to zkrátil. Nevěděl jsem, jak se k tomu postavit, jak přijít k rodičům a říci jim, že už mají své první vnouče. Čas se protahoval, já stále nevěděl a prošvihl jsem už čas, kdy jsem to měl říci. Bohužel tehdy měla možnost mi to říci v autě, ale neudělala to. Já se tři roky trápil, stále na to myslel a tajil to. Z dnešního pohledu hloupé a pošetilé řešení, kterým jsem ublížil nejen klukovi, ale i sobě.
Po 3 letech se stalo, že na mě udeřila sociálka, ať se přiznám k otcovství nebo ho popřu (nebyl jsem uvedený v rodném listě). Udělal jsem si testy a dopadly pozitivně (on je mi tedy i dost podobný vizuálně
). Než jsme se ale rozhoupali k tomu dát mě do rodného listu, dostalo se to k soudu. Ten proběhl bez mé přítomnosti, protože jsem byl nemocný, ale byl jsem již v rodném listu a tak to pak ukončili.
Nicméně teď mě v pátek čeká další soud, kde se bude řešit svěření do péče rodičů. Původně jsem chtěl dát ho do společné, abychom se na všem dohadovali sami, ale jak jsem až nyní zjistil, tak to nejde, když rodiče spolu nebydlí. Střídavá je blbost pro dítě, kterému jsou 4,5 roku a tak jsem povolil a řekl teď matce dítěte, ať jde do její péče, že se dohodneme na výživném (něco jsem jí platil od minulého, pak jsme se dohodli, že jí budu přispívat podle potřeby, tak jsem kupoval různě potraviny, atd. To mám alespoň doložené platbami kartou - výhoda je, že to je většinou 50 metrů od jejich baráku.
Soud po mně chce doložit příjmy od roku 2007, kdy se kluk narodil. Já byl do roku 2010 student (nyní mi je 30 let) a příjmy z daňového přiznání příliš vysoké nejsou. Od roku 2009 se navíc do výdajů nezapočítává sociální a zdravotní pojištění, takže jsou ty částky vlastně od roku 2009 nižší.
S matkou dítěte jsme se snažili nějak fungovat dohromady, ale po čase to krachlo, jsme příliš odlišní, jsme každý jiná sociální skupina. Asi bychom se byli schopni domluvit na všem, ale je problém, že mi teď říká, že nechce, aby se kluk stýkal s rodiči. Resp. jí vadí moje matka, která po čase poznala, že matka dítěte není taková, jak se původně zdála a její (mámin) vztah s ní ochladl.
Na sociálce mi poradili nechat dítě v její péči a zažádat o rozšířený styk. Ona mi tedy jinak nebrání ve styku s klukem, ale chtěl bych mít na papíře napsáno, že si ho mohu vzít např. každých 14 dní o víkendu, přes týden vyzvednout ze školky a pak ho vrátit domů, atd. Zde nastává problém, kdy narážím na to, že ona nechce, abych bral kluka k rodičům. Argumenty jsou zcestné, argumentuje tím, že se ho snad snažíme převychovat, že mu dáváme zdravou výživu (maminka vaří zdravě, ale rozumným způsobem, tedy že používá kvalitní potraviny, nepoužívá chemická dochucovadla, atd.) nebo že mu moje máti nakazuje, že něco nesmí, nemůže, atd. To je myšleno asi tím, že mu třeba řeknou, aby si umyl ruce, pusu, když si ji zašpiní, aby zbytečně něco neupatlal nebo aby nešáhl na něco, co by na něj mohlo spadnout nebo aby něco zbytečně nerozbil, protože se mu dostane do ruky něco, co do dětských rukou nepatří. Čili dělají to, co dělají miliony jiných prarodičů. Jinak mají kluka rádi, věnují se mu, hrají si s ním.
Rozhodně ale nemohu přistoupit na dohodu, ve které bude omezen styk kluka s prarodiči. To, že je máma občas moc starostlivá, to přece není nic špatného. Horší by bylo, kdyby to bylo naopak. A upřímně, pokud teď vidí kluka jednou za dlouhý čas, tak se ani nemohu divit, že se snaží se klukovi rozdat. Bohužel matka kluka je z rodiny, kde bylo 13 dětí!!! Není se pak čemu divit, že jí nevychovávali s takovou péčí, jako vychovávají rodiče, kteří mají normální počet dětí.
Co mám dělat, abych jí přesvědčil? Chtěl bych mít raději dohodu a tu předložit soudu, ať se vyvarujeme nepříjemného jednání. Děkuji.
