Povinný rodič se má hůř, než rodič s dítětem v péči – co s tím?
Bere soud v potaz při zvažování žádosti o zvýšení výživného na dítě nejen majetkové poměry a pracovní možnosti povinného rodiče (a jeho snahu o soustavné výchovné působení na děti) ale i majetkové a pracovní poměry rodiče majícího děti v péči a žádajícího o zvýšení výživného?. Jak je to vlastně s tím, že děti by měly mít stejnou životní úroveň jako jejich rodiče? V tomto případě děti zůstaly u majetkově lépe zajištěného rodiče (nemovitost, auto, pozemek a původně i vyšší příjem…) Náklady na údržbu a energie a provoz jsou vyšší, nemluvě o skladbě „nutných výdajů“..- musí je povinný rodič doplácet i na úkor toho, že pak není schopen si zajistit vlastní bydlení a žije v podnájmu a životní úroveň má nižší?
Pokud dítě žije u rodiče, který je hmotně lépe zajištěn než rodič, jenž má platit výživné, neznamená to samozřejmě, že by se životní úroveň dítěte měla snížit jen proto, aby se přiblížila životní úrovni povinného rodiče. V takových případech, kdy je zřejmé, že o potřeby dítěte je dostatečně postaráno rodičem, který má dítě ve výchově, se při určení výživného dostávají do popředí právě možnosti a schopnosti povinného rodiče. Nelze totiž poskytovat úlevu povinným rodičům jen proto, že jejich dítě se má dobře bez ohledu na výši placeného výživného. I rodič s nižším příjmem se musí podílet na hrazení nákladů, které se s věkem dítěte, ale i třeba s celkovou ekonomickou situací (ceny energií, potravin a oblečení), zvyšují. V takovém případě však soud zcela jistě zohlední nižší možnosti povinného rodiče.
Je možno si to ukázat i na příkladu: Pokud dítě bude u rodiče, který není sám schopen mu zajistit dostatečný standard, lze po druhém rodiči požadovat, aby si upravil své poměry tak, aby mohl platit dostatečné výživné. To znamená, že pokud má tu možnost, musí si najít lépe placené zaměstnání, případně druhé zaměstnání nebo se omezit ve svých výdajích. (Zkrátka by měl platit princip: „moje dítě je v nouzi, tak musím udělat vše proto, aby se mu vedlo lépe i přesto, že budu muset přinést určité oběti“). Pokud ale potřeby dítěte nejsou ohroženy, nebude zpravidla soud vyžadovat , aby se povinný rodič, který sám nemá peněz na zbyt, ještě více omezoval.
To ovšem neznamená, že by soud toleroval nezájem takového rodiče. Soud totiž vždy zjišťuje možnosti a schopnosti rodičů. Často se např. stává, že někteří rodiče nemají trvalé zaměstnání, ale nechávají se zaměstnávat jen na příležitostné brigády s tvrzením, že jim to stačí, a to přesto, že v jejich regionu jsou volná lépe placená pracovní místa, která by vzhledem ke své kvalifikaci mohli přijmout. V takových podobných případech soud rozhodně nemůže být k povinným rodičům nijak shovívavý, a to ani tehdy, že o dítě je dostatečně materiálně postaráno druhým z rodičů.
 Sdílet na
Facebooku |
|
|
Podobné články:
- None Found
Líbil se vám článek? Můžete nám napsat váš názor. Pokud vás zajímají problémy ostatních nebo se chcete zeptat na ten svůj, zkuste se podívat na stránky našeho fóra Otázek a odpovědí.
Komentáře
No comments yet.
Sorry, the comment form is closed at this time.