Rodinné právo v novém občanském zákoníku
Určování rodičovství
Mateřství
Podle současné úpravy je matkou dítěte žena, která dítě porodila. Ustáleným výkladem se dovozuje, že toto platí bez ohledu na to, jaký byl původ genetické látky, z nějž dítě vzešlo. Nový občanský neopouští zažité pravidlo. Pokud jde o náhradní mateřství, není možné, aby za matku dítěte byla považována žena, která dítě neporodila. Podstatné tedy je to, která žena dítě porodila, nezáleží na tom, zda dítě vzniklo z jejího vajíčka nebo z vajíčka dárcovského. Náhradní mateřství tedy je možné pouze tím způsobem, že ženě je implantováno do dělohy oplodněné vajíčko (embryo) cizí ženy a matkou se pak stane žena, která dítě porodí. Dárkyně vajíčka nemá k narozenému dítěti žádný vztah a celý proces by měl proběhnout zcela anonymně.
Otcovství
Podle současné právní úpravy je otcovství založeno:
- přímo zákonem samým v případě, že se dítě narodí za trvání manželství nebo do tří set dnů po jeho zániku,
- souhlasným prohlášením matky a muže, který o sobě prohlásí, že je otcem dítěte,
- rozhodnutím soudu, který otcovství určitého muže zjistil ve zvláštním řízení.
Nový občanský zákoník systém domněnek otcovství zachovává. Dále ale reaguje na pokroky v oblasti asistované reprodukce, takže navíc obsahuje ustanovení o otcovství dítěte, které se narodilo z umělého oplodnění. Za otce se v tomto případě bude považovat muž, který dal k umělému oplodnění své partnerky souhlas. Pokud se takto narodí dítě ženě, která je provdána, určí se otcovství již na základě toho, že se dítě narodilo v manželství, takže za otce se bude považovat manžel matky.
Právní úprava popírání otcovství reaguje na rozhodnutí Ústavního soudu, který konstatoval, že nastavení popěrné lhůty v dosavdním zákoně o rodině není v souladu s ústavním pořádkem. Nově stanovená délka popěrné lhůty manžela matky (do šesti let věku dítěte, nejpozději ale do šesti měsíců, kdy se manžel dozvěděl, že nemusí být otcem dítěte) je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a vychází i z nastavení a délky popěrných lhůt v některých zahraničních právních úpravách (Slovensko – 3 roky, Francie – 5 a 10 let). Stejné právo má matka dítěte. Ve výjimečných případech může dojít k popření otcovství též na návrh nejvyššího státního zástupce i poté, co již rodičům uběhly jejich lhůty pro popření otcovství.
Osvojení
Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Novou úpravu osvojení lze v obecnosti charakterizovat především posílením ochrany dítěte a jeho zájmů v celém procesu osvojení, posílením ochrany práv rodičů dítěte, ale i dalších blízkých příbuzných dítěte, aktivnější rolí soudu v procesu a zavedením, resp. znovuzavedením, institutu osvojení zletilé osoby.
Základní požadavek na osvojení:
- osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho nejlepšími zájmy
- minimální délka předadopční péče má činit alespoň šest měsíců (oproti současným třem měsícům)
- jasné požadavky na osobu osvojitele (jeho osobní vlastnosti, způsob života i pohnutky, které ho vedou k osvojení, zaručují, že bude dobrým rodičem)
- dosáhlo-li osvojované dítě alespoň dvanácti let, je k osvojení třeba také jeho souhlasu
- možnost požádat soud o utajení osvojení a jeho okolností před rodinou původu dítěte
- jakmile osvojenec nabude svéprávnosti, má právo seznámit se s obsahem spisu, který byl o jeho osvojení veden
Nový občanský zákoník oproti současné právní úpravě přináší možnost osvojit i zletilého člověka (dosud bylo možné osvojit jen nezletilé dítě). Zákon tuto možnost rozlišuje na dvě skupiny:
Osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého dítěte. Toto se týká případů, kdy
- přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, nebo
- v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, nebo
- osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti, nebo
- osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.
Osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého
Tento typ osvojení je zamýšlen pro výjimečné situace a přichází v úvahu především u osob, které nemají potomky, ať pokrevní nebo právní, popřípadě které nemají pokračovatele ve svém díle, ať vědeckém, uměleckém, řemeslném či jiném, ale i u takových, jimž jejich potomci neposkytují náležitou pomoc v nemoci nebo ve stáří, jsou nedosažitelní, pobývají neznámo kde, atd. Tento typ osvojení se od osvojení nezletilého dítěte a od osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, liší tím, že:
- Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv
- Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům
- Osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině
Text je rozdělen na více stránek: 1 2 3
 Sdílet na
Facebooku |
|
|
Podobné články:
- None Found
Líbil se vám článek? Můžete nám napsat váš názor. Pokud vás zajímají problémy ostatních nebo se chcete zeptat na ten svůj, zkuste se podívat na stránky našeho fóra Otázek a odpovědí.
Komentáře
No comments yet.
Sorry, the comment form is closed at this time.